Linda Rybová: I když se někdy cítím jako malý kluk, jsem vnitřním založením ženská - Proženy.cz (2025)

Linda Rybová (47) studovala balet, ale nakonec ji zlákalo herectví arozhodla se pro Pražskou konzervatoř. Hrávala vpohádkách, které sama miluje, dnes je ale její herecký repertoár výrazně širší. Rozesměje vás vpředstaveních Divadla Verze, jež smanželem založila, zkušenosti sdomácím násilím má její Blanka vseriálové Ulici ajejí motorkářka Tereza vRevíru miluje akční filmy.

Ví, jaké to je, když si toho vpráci vezme hodně, arozhodla se zvolnit. Probraly jsme feminismus, syndrom prázdného hnízda, nabitý pracovní diář ito, včem je herectví krásné av čem obtížné.

V poslední době bylo zrozhovorů svámi evidentní, že jste hodně pracovně vytížená azároveň se snažíte být velmi přítomná vrodině. Aprotože jsme ženský magazín, měla jsem připravený dotaz, jak se vám daří balancovat mezi prací arodinou. Ale pak jsem viděla video ztiskové konference, kde se herečky Keiry Knightley právě na to zeptali aona asertivně odpověděla, zda stejnou otázku dostanou ivšichni její mužští kolegové. Jak to vnímáte vy?

Tak mě to určitě neurazí. Nemám vsobě ten osten. Nicméně, co se týče feministického smýšlení, často zpytuju sama sebe: nebyla jsem vtom úplně vychovaná, jsem trošku jiná generace. My to vDNA nemáme. Uněčeho cítím, že je to špatně nastavené, někde zase, že mám ty kódy špatně já.

Co třeba konkrétně?

Čemu opravdu nerozumím, je platová nerovnost. Ač neznám platy žádných lidí, viděla jsem nějaké statistiky apřišlo mi to nesmyslné. Nechápu, proč by měli chlapi brát na stejné pozici víc. Při prezidentské kampani jsem podporovala Danuši Nerudovou as tou jsem si povídala mimo jiné oextrémně malém počtu žen včeské politice. Ve světě jsou mnohem dál. To jsou podle mě zásadní věci ato by se řešit mělo.

Na druhou stranu model, kdy chlap nemůže říct holce, že je krásná, aniž by za to šel skoro sedět? To mi připadá idiotské. Samozřejmě to musí mít snesitelnou formu, která může být ipříjemná amůže ztoho třeba iněco vzniknout.

A jak tedy vnímáte postavení ženy aočekávání, že se bude právě ona primárně starat orodinu?

Já to tak feministicky opravdu nemám. Ač se někdy cítím jako malý kluk, jsem vnitřním založením ženská. Aje pro mě přirozené starat se oděti astarat se víc než muž. Vlastně mi přijde hezké, když muž určitou dobu vydělává peníze ažena se může starat orodinu. Mě to neštve, já jsem nechtěla být vté době vpráci abyla jsem ráda, že se muž postará.

Vy jste nikdy nebrala děti do práce, na natáčení, do divadla. Jak to tedy probíhalo, když jste začala pracovat?

To je pravda anedávno iholky říkaly, že jejich kamarádi chodívali za rodiči do práce aony si pamatují, že byly jednou na zkoušce vdivadle.

Jak jste to tedy se třemi dětmi, které se narodily během pěti let, zvládala?

Říkám tomu moje pětiletka. Ale měla jsem tehdy poměrně hodně síly anějaké věci jsem neřešila. Ale itak jsem byla příšerně unavená. Holky jsou rok ačtvrt po sobě, to je možná lepší mít dvojčata. Kojila jsem tu mladší astarší jsem na zem dala lentilky, aby je sbírala aneutíkala. Navíc mladší devět měsíců nespala.

Člověk pak zjistí, že vlastně ten spánek skoro nepotřebuje.

Tak to úplně potvrdit nemůžu.

Kdy jste se vrátila do práce?

Když bylo mladší devět měsíců astarší dva roky, začala jsem točit Ordinaci. Dvacet dní vměsíci. Ale idíky naprosto skvělé chůvě jsem se dokázala uklidnit. Nejsem totiž matka, která dává svoje děti komukoli. Moje máma hlídala Rózu poprvé, když jí byl rok. Asi na čtyřihodiny…

Vždy jsem to ale měla tak, že po pracovních dnech následovaly dny, kdy jsem byla intenzivně sdětmi, nevytáhli jsme paty ze zahrady. Aděti dnes říkají, že měly úplně rajské dětství.

To zahřeje.

Byl to ráj pro nás všechny. Pro mě je to dodnes nejryzejší anejsvatější období. Klidně jsme celý den žili vpyžamech aneměli žádný řád. Ten tomu dala až škola.

Herecká práce se dlouhodobě plánuje jen obtížně, je to tak?

Je to těžké, buď máte práce moc, nebo nemáte žádnou. Ale tím, že jsme si udělali Divadlo Verze, můžu svoji práci ovlivnit ajsem za to šťastná. To mi dalo klid ajistotu.

Kromě divadla jdete ize seriálu do seriálu…

Poslední dva roky jsem přetáhla. VUlici jsem stabilně čtyřiroky, ale do toho jsem točila Zákony vlka dvě série, Dobré zprávy, Chataře, Revír, něco na Slovensku. Azhruba patnáctkrát vměsíci jsem byla sdivadlem na zájezdu.

Nedovedu si představit váš diář.

Vypadá to strašně, ale já si nechci stěžovat, protože pak čtu titulky vnovinách, že jsem si sáhla na dno. To bych vživotě neřekla. Té práce jsem měla hodně naprosto vědomě.

Také nejste začínající herečka avíte, co se dá zvládnout…

Je to tak. Něco máte rozdělaného, něco chcete dělat, kněčemu máte povinnost, něco děláte kvůli penězům. Ale pravda je, že se mi pracovní zápřah nakonec podepsal na zdraví, na imunitě.

Tělo si řeklo…

Není se čemu divit, spala jsem tři hodiny, někdy vůbec, protože hlava byla rozjetá. Trvalo pak pár měsíců se ztoho dostat. Ařekla jsem si, že tento rok naopak zvolním anechala jsem si Ulici adivadlo, aby to bylo udržitelné.

Přestože jste děti do práce nebrali amůžou vidět vaše vysoké pracovní nasazení, tíhnou kumění také. Zdá se, že jablka nepadla daleko od stromů.

Róza zdědila po Davidovi různé talenty. Moc dobře maluje, tomu by se asi chtěla věnovat nejvíc. Je ivelmi muzikální akrásně zpívá, ale je totální introvert, takže to vživotě nikdo neuslyší. Jozefína studuje tanec. To asi zdědila po mně, ikdyž David, ač nevypadá, je velmi pohybově nadaný.

To uvidíme už brzy ve StarDance.

To ano. Ale ona nejen zdědila moji vášeň pro tanec, je navíc ichoreograficky šikovná, má oproti mně silnou irozumovou stránku. AFrantišek se dostal na konzervatoř na herectví, ten jde plně vmých šlépějích. Zároveň bude vždy oscilovat, stejně jako Kuba (pozn. redakce: Jakub Prachař), mezi hraním ahudbou. Skvěle hraje na kytaru.

Kdyby se vás děti zeptaly, co vás na herectví, na umělecké branži, nejvíc baví aco je naopak těžké, co odpovíte?

Co mě na hraní nejvíc baví, to jsou životy druhých, poznávat povahy, způsoby myšlení… Adostávat diváky zjejich příběhů, odvést je někam, kde je to emotivně zasáhne, kde něco prožijí.

To je ten důvod, proč je vám divadlo bližší?

Je to tak. Ai když jsem tím dřív trošku pohrdala, dnes jsem ráda, když se diváci smějí. Jsou vtu chvíli šťastní ato dělá šťastnou mě. To je na herectví mimořádné avzácné.

Co je na naší práci těžké? Neustálé hodnocení, porovnávání výkonu ivzhledu. Navíc můžete být dobrý, poctivý, můžete se snažit, ale nemusíte mít štěstí, nemusíte být zrovna ten správný typ. Pak můžete mít dlouhé období, kdy práci nemáte, arychle ztrácíte půdu pod nohama, víru vsebe sama.

Působíte křehce av minulosti jsem měla pocit, že jste ive škatulce „křehká, něžná“. Nyní je repertoár vašich rolí pestrý ado křehkosti mají vaše postavy často daleko. Jak se ztýrané ženy vUlici přechází vtajemnou Sáru vZákonech vlka?

Zkušený herec stím umí zacházet, ale je pravda, že když je toho moc anení prostor být isám sebou, začne se to divně prolínat. Motá se to achvílemi nevím, kde vtom všem jsem já. Apak je to otázka psychohygieny.

Když přijde scénář nebo nabídka na roli či projekt, co rozhoduje, zda přijmete? Jak poznáte, že vás bude práce bavit atěšit?

Pro mě je podstatné, ským budu hrát akdo bude režírovat. To je alfa aomega, zvlášť udivadla, kde se dlouho zkouší, dlouho hru hrajete, trávíte spolu hodně času. Například uUlice mám obrovské štěstí. Kdybych si mohla vybrat, vyberu si přesně ty lidi, se kterými hraju– Martina Fingera, Vasila Fridricha, Hanku Holišovou nebo Jitku Smutnou. To už jsou teď moji kamarádi, potkáme se vhraní avěříme si. Miluju isvoje seriálové děti.

Já jsem kdysi řekla, že bych do StarDance nikdy nešla. Ale ne proto, že bych ten pořad neměla ráda, to je úplně opačně. Sdětmi ho rádi sledujeme. Ale já nejsem soutěživý typ.

Někde jste uvedla, že byste nemohla jít do pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kde třeba zmíněná kolegyně Hanka Holišová excelovala. Je to tak?

Jenže Hanka je jedna zmála lidí, která na to má ve všech směrech. Umí na sto procent zpívat, tančit ahrát. Navíc je skvělý člověk, nesmírně krásná asympatická. Jí bych přála muzikál na světové úrovni, jejího talentu je škoda nevyužít. Často ale mívají vystoupení vpořadu slabou úroveň apři sledování je mi trapně.

Co se týče StarDance, to má noblesu. Mě společenský tanec fascinuje, ale jsem strašný trémista, byla bych úplně na nervy.

A prožíváte to doma smanželem?

David není ten typ– ato ani ujiných pracovních věcí - který by doma prožíval práci. On prožívá fotbal. Navíc to má nastavené velmi zdravě, chtěl se něco nového naučit. Baví ho to, potřebuje se překonat, ale nemá vsobě nezdravé ambice. Má tam humor anadhled, neztratí radost.

Začaly jsme balancem mezi prací arodinou. Aprotože teď pracuju na článku osyndromu prázdného hnízda, chci se zeptat, zda je to něco, na co se chystáte? Netajíte se tím, jak důležité je pro vás mít děti kolem sebe, ale dcery jsou už dospělé…

Já nepřemýšlím ověcech moc dopředu, ale právě teď na konci srpna mi dcery řekly, že by se rády do roka odstěhovaly. Já to naprosto chápu, vůbec jim to nerozmlouvám, ale bude to pro mě neskutečně těžké. Nejsem opičí matka, ale dvacet let všechno vživotě směřuju kdětem.